Základní informace
Stehenní a holenní kost jsou uprostřed spojeny pomocí předního zkříženého vazu (lig. cruciatum anterior, LCA) a zadního zkříženého vazu (lig. cruciatum posterior, LCP). Tyto vazy jsou důležité pro předo-zadní a rotační stabilitu kolene.
Poranění LCA patří mezi časté poranění kolenního kloubu a vzniká obvykle při sportu a aktivitách, které zahrnují náhlé zastavení a změny směru pohybu. Jedná se například o fotbal, hokej, házenou, tenis a lyžování.
Při neřešení této poruchy vzniká vyšší riziko vzniku artrózy kolenního kloubu, jelikož se zvyšuje tření a tlak.
Často bývá poškození předního zkříženého vazu součástí takzvané unhappy triády, která dále zahrnuje poškození vnitřního postranního vazu kolene (lig. collaterale mediale) a vnitřního menisku (meniscus medialis).
Pro diagnostiku můžeme nejlépe využít magnetické rezonance, na rentgenu bychom viděli pouze stav kloubních ploch kolene. Pro rupturu LCA v praxi využíváme testy a manévry (více podrobností v sekci Vyšetření), které fungují na principu pasivního pohybu mezi stehenní a holenní kostí, který je oproti zdravému koleni mnohem vyšší.
Projevy
Bolest: Náhle vzniklá silná bolest je lokalizovaná uvnitř kloubu. Bolest se projevuje především při pohybu v kolenním kloubu nebo při jeho zatížení např. při chůzi, běhu apod.
Zvukový fenomén: Při utržení vazu pacient sám často slyší a cítí, že mu v koleni něco prasklo.
Hemartros: Po úraze dochází k naplnění kolenního kloubu krvavým výpotkem.
Zánět: Koleno může být z důvodu ruptury a následné zánětlivé reakce nateklé.
Nestabilita: Člověku připadá koleno nestabilní a nemá v něm plnou jistotu při zatížení – chůze a sport. Koleno má také tendenci podklesávat.
Zasekávání kolene: Kousek utrženého vazu v koleni způsobuje jeho zasekávání při pohybu.
Snížený rozsah pohybu: Rozsah pohybu v kolenním kloubu bývá omezen pouze mírně, především ve stádiu přítomného otoku a bolesti.
Léčba
Léčba závisí na míře poranění (částečná/úplná ruptura), případných přidružených poraněních (meniskus, ostatní vazy kolene) a také na aktivitě jedince.
KONZERVATIVNÍ LÉČBA
Upřednostňuje se u jedinců, kteří jsou málo aktivní a nehrozí jim další poranění kolene. Konzervativní léčba z počátku zahrnuje klidový režim. Pacient by se měl vyhýbat aktivitám, které zhoršují bolesti kolene (běh, skákání). Dále by měl aplikovat přes koleno led a končetinu pokládat výše než tělo, aby zmírnil bolest a zánět. Lékař může výpotek kolene (i opakovaně, pokud je potřeba) punktovat.
Rehabilitace: Využíváme především pohybové terapie k posílení svalů dolní končetiny a zvýšení stability kolene. Často je doporučována také kolenní ortéza pro určité aktivity k lepší stabilizaci.
Léky: Využívají se protizánětlivé léky, které pomůžou poradit si se zánětem a tím zmírňují bolest. Doporučujeme také léky od bolesti.
OPERACE
Využívá se u mladších pacientů, kteří jsou aktivní a sportují.
Rehabilitace před operací: Před operací po úrazu je taktéž vhodná rehabilitace, která uleví od otoku a bolesti. Zaměřujeme se na izometrickou kontrakci hamstringů a m. quadriceps femoris. Obnovujeme rozsah pohybu v koleni, protahujeme zkrácené svaly a stabilizujeme koleno. Nacvičujeme chůzi o berlích, které budou nutné po operaci.
Plastika: Operuje se nejdříve 2-3 měsíce po operaci a to z důvodu vznikajících komplikací při předčasném operování, kdy se koleno hojí. Využívá se štěp ze svalů pacienta (autologní, např. m. semitendinosus, m. gracilis), BTB štěp (bone-tendon-bone, část čéšky spojená patellárním vazem s částí holenní kosti) nebo štěp od dárce (allogenní, mrtvé tělo jiného člověka). Po operaci většina zařízení nasazují na pár týdnů rigidní ortézu (ve 30st. flexi kolene), která znehybňuje pohyb v koleni. Některá zařízení však od tohoto postupu ustupují a ortézu nenasazují. Pacient obvykle chodí 6 týdnů o francouzských holích k odlehčení kolenního kloubu. Je taktéž nutná rehabilitace, která obnoví rozsah pohybu v kolenním kloubu a jeho stabilitu posílením okolních svalů. Využíváme například balančních cviků a celkové koordinaci pohybu v koleni. Ke sportu je obvykle možné se vrátit po 6 měsících, z počátku se doporučuje využívat kolenní ortézy.
Rehabilitace po operaci: Z počátku se snažíme snížit otok a bolest (ledování, elektroléčba), přičemž využíváme izometrické kontrakce svalů postižené dolní končetiny. Učíme chůzi o berlích bez nášlapu operované končetiny s postupným zatěžováním. Později po sejmutí ortézy můžeme ke zvýšení rozsahu pohybu v koleni využít motodlahu. Uvolňujeme jizvu, mobilizujeme čéšku, postupně aktivujeme svaly ke stabilizaci. Můžeme využít také rotopedu a cvičení v bazénu. Postupně se zatěžováním dolní končetiny trénujeme stabilitu ve stoje a senzomotorickou stabilizaci na nerovných plochách. Zhruba 4-6 měsíců od operace je možné rekreačně sportovat, k vrcholovému sportu se vrátíme po 9-12 měsících dle stavu a stability kolene.