O autorce
Elizabeth Kenny (1886-1952) byla sestra irského původu pracující vštěinu života v Austrálii. Metodu původně vyvinula k léčbě poliomyelitis anterior acuta (PAA, toto onemocnění se již nevyskytuje díky očkování) v období epidemie tohoto onemocnění ve 30. a 40. letech 20. století. Až později v roce 1949 byla zavedena jako moderní facilitační technika svalů a tímto předběhla tehdejší neurofyziologické poznatky. Definovala pojem „alienace„, který znamená funkční obrnu, při níž sval při volním úsilí není schopen kontrakce, ale při podráždění příslušného nervu ke kontrakci dojde. To znamená, že nepřímá dráždivost je zachována, tedy nejde o denervovaný sval. Funkční obrna se vyskytuje především ve svalech, které jsou antagonisty svalů, jež jsou ve spazmu. Vymezila pojem „svalový spazmus„, kdy jde o kontrakci svalu, která je bolestivá (i palpačně).
Princip
Tato metoda je někdy nazývána dermo-neuro-muskulární terapie. Jedná se o analytické cvičení sy využitím facilitačních prvků:
- Vysvětlení – vyšetřující pacientovi vysvětlí co se bude dít a ukáže mu průběh svalu
- Pohyb z protažení – sval je díky protažení stimulován
- Dráždění kožních receptorů
- Pohyb současně zdravou končetinou
- Slovní podnět
- Zraková kontrola – pacient sleduje pohyb
Cvičení začíná přípravou daného svalu a nácvikem pohybu – sval je protažen (to jej stimuluje), vyšetřující rychlými chvějivými pohyby přibližuje úpony svalů (zkrácení), pacient má v danou chvíli sval uvolněný. Dále se opět provede pasivní protažení svalu a poté nácvik (reedukace) daného pohybu – pasivně nebo aktivně dle stavu, pohyb je prováděn pomalu. Nestimulujeme pohyb ale sval. Tato terapie vyžaduje maximální soustředění pacienta.
V rámci terapie se mohou využít dlahy k ovlivnění kontraktur a jako prevence deformit. Dále se aplikují horké zábaly (vlhké teplo).
Indikace
- Periferní parézy – co nejdříve od vzniku, u svalové síly 0-2
- Funkční poruchy motoriky