Základní informace
Artróza kyčelního kloubu (koxartróza) je degenerativní onemocnění kloubu, které primárně postihuje kloub mezi stehenní kostí a pánví. Zahrnuje porušení chrupavky, což vede k bolesti, tuhosti, zánětu a snížení rozsahu pohybu.
Mezi primární rizikové faktory tohoto onemocnění patří genetika, přetěžování a nadváha. Mezi sekundární pak řadíme vrozené vady kyčle (např. dysplazie, morbus Perthes), artritidy (záněty kloubů), nekrózy a předchozí poranění kyčelního kloubu.
Toto onemocnění se primárně diagnostikuje RTG snímkem, kde jasně vidíme snížení kloubní plochy a výrůstky (osteofyty). V pokročilých stádiích pozorujeme i oploštění hlavice stehenní kosti.
Artróza kyčelního kloubu se dělí podle závažnosti na 4 stupně.
Projevy
Bolest: Bolest kyčelního kloubu se většinou objevuje při zvýšené zátěži kloubu, a to při turistice, chůzi do schodů a často reaguje na změnu počasí.
Tuhost: Tuhost kyčelního kloubu obvykle nastává po delší nečinnosti, především tedy ráno po spánku nebo při delším sedu.
Otok: Bývá nateklá daná část hýždě a citlivá na pohmat.
Zánět: Kloub bývá teplejší, což je projevem zánětlivého procesu.
Snížený rozsah pohybu: Pacienti mají problém plně pokrčit a/nebo plně rotovat v kyčli.
Pocit nestability a slabosti: Zánětlivé procesy v klubu negativně ovlivňují i okolní svaly, což vede k nestabilitě a slabosti. Člověk má pak tendenci kulhat a zkracovat krok na postižené straně.
Krepitace: Při pohybu kyčelního kloubu jsou časté různé krepitace a vrzoty, které svědčí o poškozené chrupavce, kloub tedy zadrhává.
Nestejná délka dolních končetin: Při snížení kloubní chrupavky a opotřebování kloubu se setkáváme s možným zkratem délky postižené dolní končetiny.
Léčba
KONZERVATIVNÍ LÉČBA
Včasná diagnostika tohoto onemocnění a jeho řešení může eliminovat symptomy a zlepšit kvalitu života. Mezi základní doporučení řadíme změnu životního stylu, a to především snížení tělesné hmotnosti. Dále můžeme doporučit rehabilitaci, která částečně dokáže pomoci s bolestí, tuhostí, zánětem a sníženým rozsahem pohybu. Konzervativní léčba samotnou artrózu neřeší, dokáže však do určité míry zmírnit její projevy.
Rehabilitace: Při rehabilitaci artrózy kyčelního kloubu využíváme vodoléčbu, elektroléčbu, magnetoterapii, ultrazvuk, měkké techniky a pohybovou terapii. Doporučuje se také léčba teplem nebo chladem a Priessnitzovy obklady, v ambulantní praxi se s tím však moc nesetkáme, tyto metody se využívají spíše při domácí léčbě nebo v lázních. V pozdějších stádiích využíváme francouzské hole nebo podpažní berle, které pomůžou snížit zátěž na kolenní kloub. Hole a berle obvykle předepisuje lékař (ortoped) a jsou plně hrazeny pojišťovnou.
Léky: Při medikamentózní léčbě artrózy všeobecně využíváme analgetika, nesteroidní antirevmatika a kortikosteroidy. Analgetika působí především od bolesti. Nesteroidní antirevmatika mají za úkol ulevit od bolesti a působí protizánětlivě. Často je seženeme k vnějšímu užití ve formě mastí nebo gelů (např. Voltaren, Heparin,…). Kortikoidy se aplikují dovnitř kyčelního kloubu, případně do oblasti bolestivých šlach a vazů, snižují tvorbu výpotku a bolest. Používají se pokud jiná léčba nezabírá a pacient není indikován k operačnímu řešení. V počátečních fázích artrózy (zejména u mladých lidí) se poslední dobou využívají chondroprotektiva (např. kyselina hyaluronová, chondroitinsulfát, glukosaminsulfát,…), které mají za úkol zpomalit průběh artrózy.
OPERACE
K operační léčbě se přistupuje tehdy, pokud nezabírá léčba konzervativní. Pacient však musí být spolupracující a nesmí být k operační léčbě kontraindikován.
Artroskopie: U kyčelních kloubů se často nevyužívá.
Korekční osteotomie: Při operaci dochází ke změně vzájemného postavení a kontaktu kloubních ploch, méně postižené části chrupavky jsou přemístěny do zón, které jsou více vystavovány tlaku a nahradit tak porušenou chrupavku. Nejčastěji se provádí valgizační osteotomie.
Totální endoprotéza (TEP): Při těžších formách artrózy (stupeň 3 a 4) se volí totální endoprotéza kyčelního kloubu, kdy se vymění kloubní plocha stehenní kosti a pánve. Podle způsobu operace se dělí na cementované a necementované. Totální endoprotéza není doživotní, většinou je nutné ji po zhruba 10 letech vyměnit.
Artrodéza: V praxi se s touto operační léčbou setkáváme až jako s metodou poslední volby. Využívá se při opravdu závažných artrózách kyčelního kloubu. Kloubní plochy se nechají srůst v mírném pokrčení, abdukci (směrem do boku) a neutrální rotaci. Kyčelní kloub se pak stává nehybným, pacient již nikdy neprovede v tomto kloubu pohyb, což jej poté limituje v běžném denním životě, při chůzi a především vsedě. Umožní však člověku zvládnout těžší fyzickou práci vestoje.