Základní informace
Jedná se o formu termoterapie, kdy do těla dodáváme teplo s terapeutickým záměrem. Účinky jsou jak lokální (vazodilatace), tak vzdálené, jelikož je teplo odváděno krevním řečištěm do celého těla. Aplikace těchto procedur je většinou vhodná jako příprava pro další rehabilitační procedury (cvičení, měkké techniky).
Teplo můžeme do těla přivádět:
- Kondukcí – vedením (např. parafín)
- Konvekcí – prouděním (např. hydroterapie)
- Iradiací – sáláním (např. IR-B záření)
Nesnášenlivost tepla většinou svědčí o probíhajícím zánětlivém procesu.
Aplikace
Při lokální aplikaci teplého podnětu dochází k podráždění termoreceptorů a zvýšení aferentního toku prostřednictvím C vláken do zadních rohů míšních daného segmentu. To vede k excitaci budivých synapsí vmezeřených neuronů a tím facilitaci nervových buněk předních rohů míšních v daném segmentu. Dochází k přestupu tepla do kapilární krve, která je z místa odváděna. Množství odvedeného tepla závisí na momentálním stavu vegetativního systému, funkční kapacitě arteriálního a žilního řečiště, schopnostech prekapilárních svěračů, možnosti výdeje tepla ostatními částmi těla, reaktivitě termoregulačního centra a kvalitě termické aferentace.
Při celkové aplikaci nemůže tělo přísun tepla řešit na úrovni míšního segmentu. Teplo tedy v tomto případě ovlivňuje podkorová a korová centra včetně limbického systému. Ten pak reaguje snížením svalového tonu a snížením endogenní tvorby tepla. Celková aplikace tepla velmi zatěžuje termoregulaci a kardiovaskulární aparát.
Mezi aplikační metody řadíme:
- Parafín – teplotní tolerance je 60oC, aplikuje se na 20min především na drobné klouby končetin. Nesmí se využívat na oblast krční (zvyšuje krevní tlak) a bederní páteř (facilituje autochtonní svaly). Neaplikujeme jej na poruchy ve stádiu aktivní a pasivní hyperémie. Nesmí se aplikovat na zpocenou a mokrou kůži, jelikož hrozí opaření.
- Parafango – směs parafínu a peloidu, v praxi se již téměř nevyužívá.
- Peloidy – jedná se především o bahno a rašelinu ve formě zábalu nebo koupele, aplikuje se na 20min. Není vhodné je kombinovat s jinou formou pozitivní termoterapie a pacient by měl po aplikaci absolvovat suchý zábal při tělesném klidu.
- Fango – ředěné peloidy, v praxi se již téměř nevyužívá.
- Instantní kompresy – nejčastější forma částečné pozitivní termoterapie, kdy se teplo získává většinou chemickou reakcí. Nevýhodou je, že sáčky úplně nepřilnou na nerovném povrchu. Doma si je můžeme vyrobit s pomocí materiálů udržujících teplo jako je písek, rýže apod. a poté je nahřát v mikrovlnce.
- Lázeň – myorelaxační účinek, prohřátí pacienta.
- Sedací koupel – k prohřátí oblasti malé pánve.
- Koupele končetin
- Sauna – suchý vzduch má nejvyšší teplotní toleranci (až 130oC).
- Parní lázeň – teplotní tolerance je 50oC, jelikož díky páře je velmi omezeno pocení. Je náročná na celkovou termoregulaci.
Účinky
Uvolnění svalů – k tomu dochází pouze v případě, způsobil-li zvýšený svalový tonus vznik HAZ (hyperalgické zóny). Působí tedy ve smyslu viscerokutánní reakce. Ve všech ostatních případech vede lokální teplo k vazokonstrikci svalu a ke zhoršení primární poruchy.
Úleva od bolesti – účinkuje především na klouby změněné chronickou artrózou.
Relaxace – především celková aplikace tepla má relaxační účinky a působí proti stresu.
Vazodilatace – vede k rozšíření cév a zvýšenému průtoku krve.
Využití
Parafín
- Artróza kloubů
- Heberdenovy a Bouchardovy uzly
Instantní kompresy
- Hyperalgické kožní zóny
Sedací koupel
- Chronické záněty a srůsty po operacích v oblasti malé pánve
Koupel horních končetin vzestupná
- Angina pectoris, ischemická choroba srdeční
- Poruchy prokrvení dolních končetin
- Sudeckův syndrom (ve stádiu II)
- Hypertenze
- Astma bronchiale
- Plicní emfyzém
Pozitivní termoterapie se nesmí aplikovat na akutní lokální záněty!