Základní informace
Artróza kolenního kloubu (gonartróza) je degenerativní onemocnění kloubu, které primárně postihuje kloub mezi stehenní a holenní kostí. Zahrnuje porušení chrupavky, což vede k bolesti, tuhosti, zánětu a snížení rozsahu pohybu.
Mezi primární rizikové faktory tohoto onemocnění patří genetika, přetěžování a nadváha. Mezi sekundární pak řadíme vrozené vady kolene, artritidy (záněty kloubů), nekrózy, předchozí poranění kolene a osové deformity (nohy do „X“ nebo naopak do „O“).
Toto onemocnění se primárně diagnostikuje RTG snímkem, kde jasně vidíme snížení kloubní plochy.
Artróza kolenního kloubu se dělí podle závažnosti na 4 stupně.
Projevy
Bolest: Bolest kolenního kloubu se většinou objevuje při zvýšené zátěži kloubu, a to při turistice, chůzi do schodů nebo při pokrčení kolene, a často reaguje na změnu počasí.
Tuhost: Tuhost kolenního kloubu obvykle nastává po delší nečinnosti, především tedy ráno po spánku nebo při delším sedu.
Otok: Koleno bývá často objemnější než je to zdravé.
Zánět: Kloub bývá teplejší, což je projevem zánětlivého procesu.
Snížený rozsah pohybu: Pacienti mají problém plně pokrčit a/nebo plně propnout koleno.
Pocit nestability a slabosti: Zánětlivé procesy v klubu negativně ovlivňují i okolní svaly. Pokud navíc pacient koleno plně nepropne, je chůze na pokrčených kolenou energeticky náročnější a koleno často podklesává.
Krepitace: Při pohybu kolene jsou časté různé krepitace a vrzoty, které svědčí o poškozené chrupavce, kloub tedy zadrhává.
Osové deformity: Díky poškození chrupavky mění časem koleno svůj tvar. Často se u pacientů setkáváme s vykřivením kolenou do „X“ (valgozita) nebo naopak do „O“ (varozita).
Léčba
KONZERVATIVNÍ LÉČBA
Včasná diagnostika tohoto onemocnění a jeho řešení může eliminovat symptomy a zlepšit kvalitu života. Mezi základní doporučení řadíme změnu životního stylu, a to především snížení tělesné hmotnosti. Dále můžeme doporučit rehabilitaci, která částečně dokáže pomoci s bolestí, tuhostí, zánětem a sníženým rozsahem pohybu. Konzervativní léčba samotnou artrózu neřeší, dokáže však do určité míry zmírnit její projevy.
Rehabilitace: Při rehabilitaci artrózy kolenního kloubu využíváme vodoléčbu, elektroléčbu, magnetoterapii, ultrazvuk, měkké techniky a pohybovou terapii. Doporučuje se také léčba teplem nebo chladem a Priessnitzovy obklady, v ambulantní praxi se s tím však moc nesetkáme, tyto metody se využívají spíše při domácí léčbě nebo v lázních. V pozdějších stádiích využíváme francouzské hole nebo podpažní berle, které pomůžou snížit zátěž na kolenní kloub. Hole a berle obvykle předepisuje lékař (ortoped) a jsou plně hrazeny pojišťovnou.
Léky: Při medikamentózní léčbě artrózy všeobecně využíváme analgetika, nesteroidní antirevmatika a kortikosteroidy. Analgetika působí především od bolesti. Nesteroidní antirevmatika mají za úkol ulevit od bolesti a působí protizánětlivě. Často je seženeme k vnějšímu užití ve formě mastí nebo gelů (např. Voltaren, Heparin,…). Kortikoidy se aplikují dovnitř kolenního kloubu, případně do oblasti bolestivých šlach a vazů, snižují tvorbu výpotku a bolest. Používají se pokud jiná léčba nezabírá a pacient není indikován k operačnímu řešení. V počátečních fázích artrózy (zejména u mladých lidí) se poslední dobou využívají chondroprotektiva (např. kyselina hyaluronová, chondroitinsulfát, glukosaminsulfát,…), které mají za úkol zpomalit průběh artrózy.
OPERACE
K operační léčbě se přistupuje tehdy, pokud nezabírá léčba konzervativní. Pacient však musí být spolupracující a nesmí být k operační léčbě kontraindikován.
Artroskopie: Při artroskopických operacích můžeme využít laváž (odstranění drobných fragmentů chrupavky), shaving (ošetření defektů chrupavky), debridement (odstranění volných tělísek a poškozených částí menisků) a synovektomie (odstranění ztluštělé zánětlivě změněné synoviální membrány).
Korekční osteotomie: Využívá se při poškození pouze jedné části kloubu, u pacientů s nohama do „X“ nebo naopak do „O“. Tato operace má za účel srovnat zpět do osy stehenní a holenní kost, čímž se koleno rovnoměrně zatíží a oddálí se další operace.
Totální endoprotéza (TEP): Při těžších formách artrózy (stupeň 3 a 4) se volí totální endoprotéza kolenního kloubu, kdy se vymění kloubní plochy stehenní a holenní kosti. V posledních letech se u mladých lidí využívá uni-TEP, kdy se takto mění pouze postižená polovina kloubní ploch kolene. Totální endoprotéza není doživotní, většinou je nutné ji po zhruba 10 letech vyměnit.
Artrodéza: V praxi se s touto operační léčbou setkáváme až jako s metodou poslední volby. Využívá se při opravdu závažných artrózách kolene. Kloubní plochy se nechají srůst v mírném pokrčení kolene a mírném vbočení (do „X“). Kolenní kloub se pak stává nehybným, pacient již nikdy neprovede pokrčení ani propnutí kolene, což jej poté limituje v běžném denním životě a při chůzi.